Petr Gargulák se loňským sprinterským debutem vydal ve šlépějích svého slavného otce Michala. Na Lužických horách sice jeho hondu ještě zastavila technická závada, na domácí Kopné však už nic nestálo v cestě jeho vynikajícímu výkonu. Ve třídě 9 ovládl šest z osmi rychlostních zkoušek a o vítězství ho připravila pouze desetivteřinová penalizace. Mladý slušovický pilot, jenž má z rallyslalomů zkušenosti i s jízdou s Mitsubishi Lancer, by letos moc rád porci absolvovaných soutěží navýšil.

Petře, můžeš vzpomenout na tvé motoristické začátky?

„Na své motoristické začátky si vzpomínám velmi dobře. Ve čtyřech letech jsem absolvoval několik závodů minibiků v okolí Moravy. V devíti jsem začal zkoušet volant a učil se s taťkovou felicií. Později už jsem jezdil po lesních cestách s dědovým wartburgem. Když mi bylo dvanáct, pořídili jsme s kamarády starou obyčejnou Škodu 125L. Kroužili jsme s ní kolem chaty, snažíc se o co největší smyky. Na půdě jsem našel různé staré závodní pneumatiky ještě z dob, kdy za volantem Škody 130 začínal svoji rallyovou kariéru táta. Tak jsme si hráli až do mých sedmnácti:-).“

Později jsme tě mohli vídat na amatérských rallyslalomech. Co ti tyto závody daly?

„Velmi mě lákalo vyzkoušení nějakého rychlejšího vozu. Otec tehdy vlastnil sériové mitsubishi osmé evoluce a prováděl různá nastavení tlumičů. Po dovršení plnoletosti, získání řidičského průkazu a několikaměsíčním přemlouvání jsem si od něj auto půjčil a v březnu s ním hned vyrazil na první amatérský závod do Ořechova. Trať ještě lemovaly zbytky sněhu a já závodil na vypůjčené nejtvrdší směsi pneumatik a bez funkčního turbodmychadla. Přes tu hrůzu jsem v té konkurenci skončil k mému překvapení pátý absolutně. V tu chvíli mě automobilový sport chytl naplno a začal jsem dělat maximum pro častější starty. Později se mně podařilo dostat se na nejvyšší stupínky a vyhrávat jednotlivé soutěže. Myslím, že slalomy mně daly nejvíce především v preciznosti jízdního stylu. U těchto závodů, kde erzety měří dva, tři kilometry, rozhoduje každý detail a jezdec se musí maximálně soustředit.“

Máš nějaké učitele, rádce a vzory?

„Před mým prvním slalomem mně dal otec pár rad ohledně jízdního stylu, kterého se snažím držet. Jinak ale postupem času přicházím na nové věci sám. Táta mně nejvíce pomáhá s nastavením vozu. Mezi mé oblíbené piloty rozhodně patří z těch minulých Tommi Mäkinen, ze současných samozřejmě preferuji Sebastiena Loeba. Jeho bezchybná a zároveň čistá jízda je opravdu unikátní.“

Účastnil ses Ford Fiesta Cupu. Proč právě jeho? Znamená to, že tvoji prioritou jsou okruhy, nebo tě uvidíme více v rallye?

„Začátkem loňského roku jsem na internetu zaregistroval soutěž Ford Fiesta CUP, vypsanou pro mladé talenty. S kamarádem jsme se přihlásili a jeli to vyzkoušet. Po pěti výběrových kolech bylo vybráno šest jezdců z čtyřiaosmdesáti uchazečů. Byl jsem velmi překvapen, že jsem se mezi šestici dostal. Získal jsem tím možnost zúčastnit se zcela zdarma tří závodů. Na každém z nich se mně vždy podařilo zajet nejrychlejší čas v rámci cupu, bohužel mě však trápila technika. Pohár se konal na okruhových zkouškách, ale v rallyovém stylu. Například v Sosnové byl i šotolinový úsek. Velkou zkušeností bylo porovnání s piloty za volanty identických vozů. Lesní rychlostky mě však berou více.“

Na webu se objevila tvá videa s lancerem. Můžeš přiblížit jeho technické parametry? Kam chodíš nejraději trénovat? A jaký povrch je tvůj oblíbený?

„Bylo to sériové auto pro běžný provoz, disponující závodními tlumiči. Všechny mé dosavadní závody byly asfaltové. S ostatními povrchy proto moc zkušeností nemám. Přes zimu mám každopádně hodně rád jízdu na sněhu.“

Jak obtížné je zvládat přechod mezi dvoukolkou a mnohem silnější čtyřkolkou? Který z vozů ti sedí více?

„Každé auto má svá specifika. Nejtěžší tak je zvyknout si na daný vůz co nejrychleji. Zásadní roli hraje počet najetých kilometrů. S dvoukolkou je to oproti čtyřkolce trochu větší boj. Jízda mě ale baví takřka s každým vozem.“

Můžeš představit tvého spolujezdce Karla Voltnera? Kde jste se seznámili?

„Karel je mladý kluk a velký rallyový nadšenec. Seznámili jsme se na rallyslalomech, kde rovněž startoval jako jezdec. Paradoxně jsme tak byli soupeři. Poté své auto prodal a založil si rodinu. Na závody se však chodil dívat a později mně pomáhal se servisem. Loni jsme si řekli, že bychom zkusili odjet nějaký sprint a udělali si licenci. Půjčili jsme si Hondu Civic VTi a startovali na třech závodech. Dva závody jsme, nikoliv svoji vinou, nedojeli. Na prvním závodu v Lužických horách nám mechanici bohužel zapomněli v servisu zavřít přední kapotu. Na přejezdu k třetí rychlostní zkoušce se nám otevřela a rozbila čelní sklo. V rallye se může stát opravdu cokoliv, takže i mechanici si rovněž odnesli pár nových zkušeností:-). Na Rallysprintu Kopná se nám podařilo vyhrát šest z osmi erzet, ale v důsledku desetivteřinové penalizace jsme skončili druzí za Danem Zpěvákem a Petrem Mišurcem. Přesto jsme byli se závodem spokojeni a vzali si ponaučení. No a naši sezónu zakončil start na volném podniku v Uherském Brodě, kde asi každý z nás ví, jak smutná tato soutěž byla. Karlovi tímto patří velký dík za zrealizování všech našich startů.“

Čemu se věnuješ mimo závodů? Jaké jsou tvé další koníčky?

„Nyní studuji na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, takže hodně času mně zabírá škola. Mezi mé největší koníčky mimo aut a motorek patří především sport. Ve volném čase se rád účastním závodů na horských kolech, s kamarády hraji florbal, tenis či golf. Často chodím běhat, jezdím na kolečkových bruslích a nejvíce mě poslední dobou chytlo běžecké lyžování.“

Tvůj otec byl na přelomu tisíciletí jedním z našich nejlepších pilotů. Jak na jeho kariéru vzpomínáš a co dělá teď? Vnímáš podporu jeho či celé rodiny?

„S taťkou jsem od malička jezdil po závodech. Moc mě to bavilo, i když se mně například při trénincích, které jsem s ním většinou absolvoval, dělalo špatně:-). Nyní se věnuje pouze svojí firmě a také chystá tlumiče pro jednotlivé týmy. Jak jsem již říkal, jeho podporu vnímám nejvíce v nastavování auta. Jsem rád, že mohu alespoň trochu využít jeho dlouholeté zkušenosti. Co se týče ostatních členů rodiny, tak mě spíše psychicky podporuje moje sestra Eva a na závodech mně fandí.“

Závěrem se nemohu nezeptat na tvé závodnické plány do budoucna?

„V této chvíli vůbec nemohu říct, jak budou mé závodnické plány vypadat. Moc bych si přál opět absolvovat nějaký rallysprint. Určitě by to bylo s nějakým nízkonákladovým vozem, protože dnešní situace pro tento sport není moc přívětivá, takže budeme rádi za každý ujetý kilometr. Závěrem bych chtěl jménem týmu poděkovat našim partnerům Sportcarp, Čistá studna, NEMO studio, Ohlinsauto, Hydrauli CS, Czech Rally Videos a také všem fanouškům za podporu v loňském roce. Doufáme, že se letos opět objevíme na rychlostních zkouškách v plném nasazení.“

www.gargulakpetr.com

Vlastimil Resl - eWRC.cz